heartless? not anymore

3. ledna 2014 v 23:40 | woop |  daily
měla jsem rozepsaný článek o tom, jak strašně mi chybí blonďák, jakej mám absťák. a zrovna v tu chvíli mi napsal , jestli se nestavím. (volný barák? why not.) samozřejmě můj žaludek zaplesal radostí, v mozku se udělalo rázem prázdno a já zas byla jak chodící zombík se střevní chřipkou, ze kterýho nevychází zvratky, nýbrž hysterický smích.

fajn, takže po přibližně dvaceti minutách nadávání jak nic nestíhám, jsem stála připravená na zastávce. pustila si Kodaline, bubnovala prsty do okýnka a pozorovala svítící domy. poté, co se blonďák objevil u dveří, jsem už skoro nebyla ani schopná pohybu (kdyby mi nebyla taková kosa, tak jen stojím a obdivuju .. ho. klidně i hodiny.)

všecko bylo fajn, akorát jak se mám soustředit na film, když cítím jeho bušící srdce pod trikem, jeho svaly napínající se když mě objímá kolem ramen a tichý smích u vtipných scén? nejsem superman. (vlastně nejsem vůbec žádnej man. možná tak supergirl).

oh můj bože, co se mi to děje. člověk by si řekl, že po půl roce už mě jen tak něco nerozhodí, ale ono ne, stále je tu jen jediný člověk na světě, který ve mě vyvolává emoce, jako nikdy nikdo za celý můj život. zbožňuju to, když kýchá po žvýkačce a když mě opraví, když řeknu "bysme" nebo "by jsem".
nojo, zamilovanost je občas i hezká, řekla bych.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama