two words

1. února 2014 v 16:27 | woop |  daily
no fajn. takže uběhl tejden a zas je všechno jinak. a když říkám všechno, doopravdy myslím všechno.

jak jsem si jen mohla myslet, že je to jen kamarád? proboha. byla jsem asi jen momentálně zaslepená nebo prožívala VELKEJ zkrat, kdo ví. ale už v pondělí jsem změnila názor, celkem rapidně.
když se přiblížil, málem mi srdce vyskočilo z hrudi a já prostě věděla, že všechno je takový, jaký by bejt mělo.

uvědomila jsem si, že každá chvilka s ním je úžasná. a že je jedno, jak dlouho s ním jsem - jestli to je hodina, dvě, tři, pět, dvanáct. uteče to tak rychle, že ani nepostřehnu, že jsem s ním byla.
a je úplně jedno co děláme. procházka, kino, jídlo nebo jen takový nicnedělání doma. na tom prostě nesejde. i kdybychom dělali cokoliv, tak je to neskutečnej den.

a úplně nejlepší je, když se stanou věci, které nečekáte. a když slyšíte to, co si myslíte už neskutečně dlouhou dobu. byla jsem si na stoprocent jistá, že ho miluju. ale nikdy jsem nevěděla, jak to má on. jestli se mu líbím, nebo mě má rád, nebo něco víc. což mě, upřímně řečeno, trochu deptalo.

no. a pak. to přišlo.
ty dva slova. v tu chvíli to se mnou málem seklo. kdybych neseděla, asi bych se složila. bylo to, jako by mi někdo zapálil mé vnitřnosti. mozek mi roztál. srdce asi vyskočilo z hrudi. to vše během jedné sekundy a .. byla to nejkrásnější sekunda v mém životě.
nevěřila jsem, že by byl někdy schopen to říct. protože ho znám a vím, že na takové vyjadřování citů fakt není. absolutně jsem s tím nepočítala a nezazlívala jsem mu to.
proto musíte pochopit, že když jsem to slyšela na vlastní uši, má reakce byla ještě celkem normální.
připadám si jak idiot, ale pořád mi to vyskakuje v hlavě. pořád. pořád. přehrávám si to jako nějakou úžasnou písničku. stále a stále dokolečka.

vzpomenu si na to a můj žaludek začíná dělat salta, srdce buší jak po extázi.
hm.
nečekané a naprosto úžasné. uvolněné, milé, krásné.
proboha.
jsem tak zamilovaná, až to bolí.
jo, v lednu to bylo celkem dost na nic, ale poslední týden to naprosto vynahradil.

já bez něj o prázdninách umřu. bez prdele. umřu.
(první člověk, kterému jsem řekla "já tebe taky" naprosto upřímně. první člověk, ke kterýmu cítím něco takovýho. a on si odjede na tři měsíce?
umřu.)

nejlepší zakončení ledna, jaký mohlo být.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 always-a-forever | Web | 4. února 2014 v 22:10 | Reagovat

To je krásné :) ZAMILOVANOST - není nic krásnějšího,že ?

2 Killer 666 | Web | 9. dubna 2014 v 14:35 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama