not the same as it was

29. srpna 2016 v 16:58 | woop |  daily
ehm. no. kde jsme to skončili.
někdy v květnu.
článkem o tom, jak strašně zamilovaná jsem.
a nyní máme skoro září.
čtvrt roku později.

nejprv bych začala věcí, která se nezměnila:
stále jsem zamilovaná. a řekla bych, že hodně.
a jsem ráda, že i když jsem už s V. rok a třičtvrtě (skoro!), tak pořád jsou tu chvíle, kdy se cítím jako na začátku - motýlci v břiše, pitomej úsměv na rtech a tak.
kdo by to čekal, žejo.

nu, a teď k věcem, který jsou ÚPLNĚ jinak;
- už nejsem středoškolák, achjaj.
- dostala jsem se na vysokou. na medicínu.
což je určitě super, chtěla jsem to, žejoooo.
jenom.. přihlášku jsem si podala, protože jsem si chtěla něco dokázat. a taky všem ostatním, ehm. hlavně ostatním. chtěla jsem slyšet, jak jsem dobrá a pohonit si ego. jo, asi ne úplně nejlepší důvod, proč se hlásit na školu.
jsem ráda, když vidím uznalé pohledy při vyslovení toho, kam směřuji. těší mě to, že vypadám jako někdo chytrej, cílevědomej. achjaj, kdyby jen ti lidi věděli.

a tak. třeba tu školu i dodělám. třeba mě i bude bavit.
třeba.

- budu se stěhovat do brna. což souvisí tedy s tou výškou. budu bydlet na bytě. s V.
což bylo až do června dost scifi, no.
a teď už je to reálný, máme byt.
a já jsem hrozně ráda, že spolu budeme více.
ale jasnačka.
někde v mým mozku je stále červík, spíše červ, kterej mi nedá spát.
je mi devatenáct a už budu bydlet s klukem? není to brzo?
a taky mám furt myšlenky na to, jak se začnem hádat a jak to půjde do hajzlu a tak.
ale pak si vzpomenu, co všechno pro mě znamená..
a že jsem ještě nenašla člověka, kterej by pro mě znamenal tak moc..
takže to stojí aspoň za ten pokus. jestli to zmáknem, tak aspoň budu vědět, že to je fakt vončo, žejo.

- byla jsem na mý první dovolený s klukem. a bylo to úžasný. usínat vedle něj, probuzet se, když mě hladil po bocích;
to je prostě ráj. a byla jsem s ním osm dní v kuse; a uteklo to tak rychle, že jsem ani nepostřehla, že už jsem doma.

a pak se taky staly takový maličkosti vlastně.
blonďák se vrátil z Dánska, tak jsme se viděli. byl u nás, byla sranda. ale musím upřímně konstatovat, že do krásy neroste. nicméně to jeho charisma je dostává vždycky; mám chuť si sednout a jen pozorovat, jak mluví.
pak jsme ještě byli spolu jednou, to bylo taky v rámcí možností fajn. ale už z něj nejsem tak odvařená.
když jsem si četla články, co jsem psala dva roky zpět, tak je mi úplně jasný, proč jsem byla tak pochcaná. prostě byl tak nedosažitelnej, tak vzdálenej, vzácnej. vlastně mi nikdy nedal tu lásku zpět.

takový vztah už bych nikdy, nikdy nechtěla. když vím, o čem to všechno je - dávat, ale i dostávat; tak bych byla blbá, abych se ochuzovala o ty krásy lásky, když je opětovaná.
(samozřejmě, blonďák mě měl rád - jako trochu lepší kámojdu, se kterou mohl trávit pátky, párkrát nějakou tu líbačku a hlavně - jako někoho, kdo mu neustále zvedal jako už tak nechutně velký ego.)
ale nechovám k němu zášť, to ne. mám ho ráda, je to prostě kámoš.
ale naše cesty.. jsou prostě rozdělený.

a taky jsem se viděla s úplně prvním blonďákem v mém životě, můj první kluk. TEN rozhodně do krásy roste.
je s ním i sranda. i když to je takovej trošku intelektuál a tak, pořád se s ním dokážu bavit.
kdo by řekl, že se ještě uvidíme?


dále.. no.
prázdniny se mi konči.
je mi z toho smutno.
ale jedna část mě
- hodně malá část -
se těší na to nový, co příjde
noví lidé, nové prostředí
samostatnost
a tak.
kdo ví, kdo ví
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama