summary of the best year

1. ledna 2017 v 19:14 | woop |  daily
pořád jen nemůžu uvěřit, že už je rok 2017.
absolutně netuším, kde se poděla ta šestnáctka.
jakože vážně, minulej rok uběhl .. fakt neskutečně. rychle. rychleji než běží světlo. heh.

vzhledem k tomu, že nemám žádný zápisky ani článečky z většiny měsíců, tak vlastně ani nevim, jak jsem se cítila, nebo co jsem dělala.
což mě docela mrzí.
ale pamatuju si, že v lednu byl studentskej ples, kterej byl vážně super a s V. jsme tam protančili skoro celou noc, až mi nohy padaly. doufám, že půjdem i letos. (ale tento rok bez krádeží, jo?)
jinak jsem se asi učila? asi jo. a taky rozhodovala, kam půjdu na vysokou. heeeeh.
a vlastně jsem byla na dnu otevřených dveří v brně - kde jsem spala na bytě u V. a zamilovala jsem se do víru velkoměsta. (a barů!)

únor, hmhm. to byl valentýn, docela vtipnej, ale romantickej večer s V.
a asi nic extra zajímavýho? nebo mám už mozek přecpanej biofyzikou a vzpomínky se mi pomalu vytrácej.

březen, to už jsem se pořádně začala šprtat na přijímačky, protože jsem už věděla, že chci zkusit medicínu. všichni kolem měli učení na háku, chodili na akce a já jen seděla na prdeli a učila se. chemii, fyziku, všechno.
protože jsem chtěla dokázat všem okolo, že se tam prostě dostanu.
aaaaaaaaaaaaa byli jsme ve vídni! jo! s V.
přes couchsurfing, což je docela šílený. u Adonise. a bylo to vážně vážně fajn. viděli jsme spoustu věcí. zažili docela adrenalin, když měl vlak 40 minut zpoždění. vařili jsme, filozofovali, a tak. super zážitek, vážně. navíc jsem si splnila sen a viděla jsem vídeň, žejo.

v dubnu už se pomalu škola chýlila ke konci, šílela jsem z maturity a měla první přijímačky, na přírodovědu do brna. neměla jsem extra skvělej pocit, nicméně to dopadlo poměrně dobře - minimálně teda tsp, kde můj pecentil fluktující kolem hodnoty 90 byl vskutku milým překvapením.
jo a taky jsme měli poslední zvonění, kde jsem si vydělala za dvě hodinky 2500 korun českých. docela milé. sice všichni spolužáci se tvářili kysele a tak, ale že bych je nějak zbožňovala, to se říct nedá, proto mi bylo úplně u zadku, co se jako myslej.

květen, státní maturity (fakt výsměch, angličtina úrovně deváté třídy snad?), svaťák. biologii jsem měla fakt našprtanou, to jo. a vlastně i tu fyziku jsem uměla. takže stresy jsem si mohla odpustit.
samotná maturita byla milým překvápkem, protože to byl takovej fajn pokec - hlavně v biologii. v češtině jsem vůbec netušila, kam patří úryvek, ale stejně jsem mou rychlomluvou to nějak obkecala a paní češtinářky byly nadšené.
celkové skóre maturity: za čtyři. jo, jsem šprt.
všem ostatním začaly prázdniny, ale já jsem se začala drtit ještě víc, přeci jen zbývaly tři týdny do přijímaček. od rána do večera, modelovky, knihy, výpisky, příklady. no hrozný to bylo.

červen, den d. první přijímačky: plzeň.
to bylo fakt k smíchu. měla jsem z toho hrozný strach, jakože to nezvládnu, ale reálně (krom biologie, kde jsem si nebyla jistá pár věcma) jsem věděla 99% věcí úplně stoprocentně. vycházeli totiž z modelovek, takže jsem si říkala, že jestli se ani tady nedostanu, tak se asi uškrtím. nicméně celkově jsem skončila na 15. místě z celkového počtu 1200 lidí. takže asi dobrý, hele.
praha, druhá lékařská fakulta. začínala jsem všeobecnýma, což mě totáně rozhodilo. prostě jsem nebyla schopna se vůbec soustředit a ani uvažovat, takže jsem to tam flákala, jak mi přišlo pod ruku. a samotný testy - mám pocit, že biologie byla docela lehká, chemie a fyzika už horší, ale nic hroznýho. nakonec jsem měla plný počet bodů z biologie, což je docela psycho, vzhledem k tomu, že to byl multiple choice, a úplně z modelovek to ani asi nebylo (ale to nevim, naučený jsem je neměla). jaký bylo moje udivení, že jsem se dostala do druhýho kola!
který bylo prostě úděsný a jsem ráda, že tuhle vzpomínku jsem už z mozku vypudila.
a poslední, nejdůležitějí, přijímačky do brna.
tyhle jsem fakt zoufale chtěla zvládnout. statistiky nic moc, nejhorší otázky a tak. fakt jsem měla, jak se říká, bobky.
po prvním testu, což byla biola, jsem si říkala, že jako oukej.
po druhým testu, což byla chemie tuším?, jsem si říkala, no, nebylo to tak děsný.
ale jako fyzika, ta mě úplně zabila.
fakt se mi po opuštění budovy chtělo brečet. úplně naštvaná jsem si dala polívku ve skogu, jakože na uklidnění, nicméně to mi nepomohlo.
a tak jsem jela domů, místo toho, abych si to v brně užila.

to byla sobota.
v pondělí byl u nás blonďák, O., kterej se vrátil z dánska. když mi přišel mail, že výsledky jsou online, málem to se mnou seklo.
a seklo to pak se mnou úplně, když jsem viděla, že jsem přijatá.
přijatá, a byla jsem.. 50. 50 z necelých 3000 lidí.
docela cool.
a tak jsem mohla začít slavit.

odjela jsem na krétu s rodiči, kde to bylo supr, měli jsme nááádhernej hotel, super jídlo a tak. krásný moře. úplný odreagování.

červenec. hmhm. prázdniny, flákačka. to bylo úplně nezvyklý, nemít vlastně co dělat.
ale nenudila jsem se. s V. jsme hledali byt, jezdili na prohlídky do brna a tak.
oslavila jsem své 19. narozeniny - dostala jsem pěkný dárky, bylo to fajn. ale jsem stará, je to hrozný, fakt.
jo a taky jsem pořád brečela, že nemám žádný kamarády.

srpen byl úplně skvělej měsíc. našli jsme krásnej byt, hned podepsali smlouvu, poslali peníze a byl náš. teda, jakože, pronajatej, ale stejně.
taky jsme jeli na druhou stranu republiky, za babičkou v., což je na jednu stranu docela psycho, protože, ehm, cizí člověk a tak, ale bylo to supr. jakože sranda, mega dobrej koláč a taky jsme byli celej den v praze, kde bylo blaze. s trdelníkem, milionem fotek. a hlavně to bylo s tím nejlepším člověkem, žejo!
týden na to jsme spolu odletěli na rhodos. aaaaach. to byla úžasná dovolená protože -
jsem se každej den mohla probouzet vedle něj. chodili jsme na procházky, koupali se spolu v moři, hráli jsme ping pong, byli ve fitku (jednou, but still), navštěvovali a la carte restaurace - který byly vážně top, pili alkohol (zadarmo, heh), fotili spoustu fotek, spali na pláži, smáli se všemu možnýmu, obdivovali západy slunce. bylo to hrozně krásný a jsem ráda, že jsem to mohla zažít. hlavně jsem se bála, že si nebudem mít o čem povídat - a jakože měli! a pořád! což je super, žejo.
s málokým si vydržím povídat nějak extrémně dlouhou dobu.

září. svatba V bráchy, dost dojemný. protože je hot, žejo, a teď je už ženatej, to mě hluboce rozesmutnilo. heh.
ale ne, fakt to měli krásný, už se těším, až se budu vdávat já!..někdy.
no a pak seznamovák. kterej byl jako i fajn, alee.. já nemám moc ráda takovýhle nucený seznamování a nedokážu se asi uvolněně bavit jen tak s někým, takže, no, fajn, ale ne že bych říkala "skvělýýýý".

a škola. první den jsem málem brečela, protože jsem netušila, jak se to mám všechno naučit. ale nějak jsem se tím vším prokousávala. začali jsme bydlet společně s V. - fakt, nejlepší, NEJLEPŠÍ! každej den jsem se těšila, až příjdu ze školy a budem spolu večeřet, a tak. společný snídaně... pecka.
nicméně ve škole jsem se začala bavit s pár lidma, udělala jsem si kamarádku, i guess.
a tak jsme se začali nějak .. víc kamarádit s záchranářem.
ani jsem se nenádala, a byl konec září.

říjen. hned čtvrtýho jsme měli medickou akci, takže jsem nemohla chyět, ofc. šla jsem tam já, šel i záchranář, o této vzpomínce jsem tady i psala. jo, skvělý mít rozbitej obličej a vypadat jak týraná, fakt že jo.
potom se naše kamarádství s záchranářem tak nějak stále udržovalo, ale úplně nerozluční, jak předtím, jsme teda už nebyli.

v listopadu nás čekaly půlsemestrální testy, který jsem všechny úspešně zvládla (šprt?), takže jsem se v klidu mohla učit na pitvy, který teda byly fakt třešničkou na dortu. ale jako bavilo mě to, jen jsem měla hrozný strach. měla jsem ale dost štěstí a nakonec jsem vyvázla s Béééééééčkem!
daalší den jsem nedělala vůbec nic, NIC! a to byl jeden ze čtyř dnů ze semestru, kdy jsem o učení ani očičkem nezavadila.
posledního listopadu byl medickej ples, kde jsem vzala V. bylo to asi tak 7/10. jak jsem tam znala jen pár lidí, nebylo to ono.

aaaaaaaaaaaaaaaaaa prosinec. docela stresy z dárků, blížících se zápočtů a tak. taky brutální lenivost.
a to je fakt děs, učit se, když to prostě nejde.
ze zápočtů jsem fakt byla podělaná, protože jsem měla pocit, že to prostě neumim, ani náhodou. nedala jsem tomu moc času, spíš jsem se učila stylem deset minut učení a pak dvacet minut instagramy. aaaaaaaaaaale! opět s kusem štěstí jsem zvládla všecky! (to určitě díky hnusný kávě ve starbucksu a skořicový rolce, který jsem si tam dala před prvním testem).
takže jsem se pořádně odměnila nákupy s holkama, pak příjemným večerem s alkoholem s mými oblíbenými spolumediky.
taky jsme měli dvouleté výročí s V., to byl taky super večer. dal mi krásný růže, krásný dárky, byli jsme na super jídle.
prostě super zakončení roku!
... protože vánoce, dny po nich, silvestr, nový rok jsem se učila tu hnusnou biofyziku, ze který se mi chce fakt střídavě zvracet a střídavě brečet.
(ještě se stavil blonďák, kterej teda připomíná spíš zlatý prasátko. hehe. už mi rozhovory s ním vůbec nic nedávaj, je to pořád to stejný... )


byl to nádhernej rok. náááádhernej. poznala jsem skvělý lidi. nastoupila na školu, která je super a i ten jeden semestr mi dal víc, než jsem si dokázala představit. viděla jsem, jak vypadá lidský tělo uvnitř, mohla jsem si do něj řezat, šahám na lidský části každej týden. je. to. skvělý.
jsem hrozně vděčná, že jsem to mohla prožít.

taky jsem vděčná, že se náš vztah s v. hrozně prohloubil, miluju ho děsně moc, fakt že jo.

tak, 2017, ty budeš můj šťastnej rok, viď?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama