Březen 2018

ad absurdum

10. března 2018 v 7:36 | woop |  daily
první školní den jsme si začali psát.
psali jsme si každý den. celý den.
a i když jsem nechtěla, nešlo přestat.
byl prostě boží. rozuměli jsme si. až moc.
místo učení jsem myslela na něj.
každé ráno jsem se těšila na jeho zprávu. večer usínala s myšlenkou na něj.
začalo to šíleně rychle a z ničeho nic.

po dvou týdnech jsme šli ven.
a bylo to skvělý, fakt že jo. bavila jsem se, trošku jsem se opila. probrali jsme spoustu věcí a měla jsem vážně pocit, že jsme si sedli. byli jsme spolu šest hodin. šest. a kdybych mohla, byla bych s ním ještě déle.
počkal než mi pojede vlak.
ani jsme se neobjali, nic.
ale hned po tom, co přišel domů, mi napsal.

a napsal mi i další den. všechno bylo v pořádku.
kromě toho, že jsem mu neřekla, že s někým chodím. tak nějak.
ale chtěla jsem.
co jsem od toho vlastně čekala?

a pak.. konverzace z ničeho nic byla taková.. o ničem. takové trochu trápení, jestli to tak můžu říct.
odepisování po několika hodinách.
až to vedlo k "zobrazeno".

a tím bych to asi uzavřela, tyhlety tři týdny.
bylo to boží a fakt jsem si ho oblíbila.

a teď mě to mrzí a jsem smutná a sere a tak.
ale je to vážné vtipný, protože vidím, jak mě to vzalo a to jsem se do něj ani nijak nezamilovala nebo něco.
a ještě vlastně mám přítele. skvělýho, milujícího, přítele.

a stejně mě naprosto dostal někdo jinej,
je to vážně
absurdní.

prosím, prosím, dejte mi někdo facku.