ad absurdum

10. března 2018 v 7:36 | woop |  daily
první školní den jsme si začali psát.
psali jsme si každý den. celý den.
a i když jsem nechtěla, nešlo přestat.
byl prostě boží. rozuměli jsme si. až moc.
místo učení jsem myslela na něj.
každé ráno jsem se těšila na jeho zprávu. večer usínala s myšlenkou na něj.
začalo to šíleně rychle a z ničeho nic.

po dvou týdnech jsme šli ven.
a bylo to skvělý, fakt že jo. bavila jsem se, trošku jsem se opila. probrali jsme spoustu věcí a měla jsem vážně pocit, že jsme si sedli. byli jsme spolu šest hodin. šest. a kdybych mohla, byla bych s ním ještě déle.
počkal než mi pojede vlak.
ani jsme se neobjali, nic.
ale hned po tom, co přišel domů, mi napsal.

a napsal mi i další den. všechno bylo v pořádku.
kromě toho, že jsem mu neřekla, že s někým chodím. tak nějak.
ale chtěla jsem.
co jsem od toho vlastně čekala?

a pak.. konverzace z ničeho nic byla taková.. o ničem. takové trochu trápení, jestli to tak můžu říct.
odepisování po několika hodinách.
až to vedlo k "zobrazeno".

a tím bych to asi uzavřela, tyhlety tři týdny.
bylo to boží a fakt jsem si ho oblíbila.

a teď mě to mrzí a jsem smutná a sere a tak.
ale je to vážné vtipný, protože vidím, jak mě to vzalo a to jsem se do něj ani nijak nezamilovala nebo něco.
a ještě vlastně mám přítele. skvělýho, milujícího, přítele.

a stejně mě naprosto dostal někdo jinej,
je to vážně
absurdní.

prosím, prosím, dejte mi někdo facku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama